O víkendu 21.-23. března proběhla první víkendovka nově vznikajícího střediskového roverského kmene, která se nesla v duchu televizní show Amazing race.
Po příchodu k amfiteátru za Plazou a rozřazení do týmů bylo třeba rychle si sbalit do malého batohu jen ty nejpotřebnější věci podle naší rozvahy, které poté budeme moci po cestě libovolně používat. Já kupříkladu jsem si s sebou vzal kleště, sirky a karabinu, kteréžto nástroje mi byly naprosto k ničemu. Zato jsem ale zapomněl čelovku, která byla samozřejmě zásadní.
Ale to bych předbíhal vyprávění. Po rychlém přesunu na věž katedrály jsme zahájili první úkol našeho závodu – pomocí vysílaček navádět dva „slepce“, kteří mají obejít rohové kašny na náměstí. Relativně snadně znějící úkol se postupně změnil v zběsilé úprky spojovacích článků napříč náměstím a poměrně vtipné momenty při chybných pokynech navigátora, kdy se nebozí „slepci“ čelně střetávali s nejrůznějšími zákeřně číhajícími objekty.
Pak už ale následoval co nejrychlejší přesun na Radyni, kde nás čekal souboj na poli různých rytířských ctností. Pro mě osobně byl nejnáročnější tanec. Upřímně doufám, že video s mým výkonem „neprosákne“ na WikiLeaks.
Mezitím se setmělo. Situaci zachránil zbytek týmu, který se pohotově vytasil s čelovkami. Tak jsme mohli část cesty k plzenecké rotundě vzít úprkem a dostat se na místo nejrychleji, což bylo klíčové pro další postup. Na místě nás čekal kvíz a večeře. V Plzenci na nás již čekalo taxi, které nás odvezlo vstříc dalším úkolům. Z večera bych ještě vyzdvihl noční hledání pověstného smrku Trojáku poblíž Sigmondovy stezky a nutnost získat z Kamenného rybníka bójku s dalšími instrukcemi.
Druhého dne nás čekal výlet do Chrástu, kde nás čekal velice zajímavý i užitečný úkol – nezištně pomoci pěti místním obyvatelům s jakoukoli patnáctiminutovou prací. Výměnou jsme od nich jakožto stvrzení získali podpis.
Poté na nás ale čekal největší zážitek z celého víkendu. Z určitých důvodů nebudu prozrazovat detaily, ale pokud se zeptáte aktérů, jistě se dozvíte více. Stálo to za to!
Závod ale ještě nekončil. Zbývala cesta z Chrástu do Litic – bez použití jakéhokoli dopravního prostředku. Nezbylo než zatnout zuby a jít. Svým usilovným výkonem jsme překvapili organizátory, kteří nebyli připraveni na to, že disponujeme přístrojem na bázi teleportu a díky němu dorážíme na destinace dříve než oni.
Večer zakončila příjemná večeře a povídání. Myslím že jsme se s Vojtou do nového RK dobře začlenili a já osobně se moc těším na další akci a myslím že kmen je stále otevřen i pro další členy, takže pokud máte chuť na akci podobného rázu, neváhejte!
Kryštof Lachman, fotky: Šimr
