Adam, Bětka, Dáša, Filip, Janek, Jiřík, Linda, Markéta, Péťa, Zorka a Ondra – to je manětínský skautský oddíl Sagitta. A Sagitta je součástí plzeňského skautského střediska Ichthys. Chtělo by se napsat, že je Sagitta novým oddílem, ale ona to není tak docela pravda… Skaut v Manětíně (prý) v minulosti fungoval už dvakrát, z toho jednou dokonce po roce 1989, ale tehdejší pokus o obnovu (prý) neměl dlouhého trvání.
Myšlenka na založení současného oddílu úzce spolupracujícího s plasko-manětínskou oblátskou farností je stará zhruba tři roky. Nadšení nechybělo, zájemci o členství také byli, ale první překážkou se stal nedostatek kvalifikovaných skautských vedoucích v našem venkovském regionu. Tuto překážku se zatím podařilo překonat tak, že kvalifikovaného vedoucího nemáme, náš vedoucí Ondra vstoupil do skauta až letos spolu s ostatními členy oddílu a kvalifikaci si doplní postupně. Druhou výzvou bylo dotáhnout neoficiální více než roční fungování oddílu k oficiální skautské registraci. To se povedlo teprve letos v lednu a moc děkujeme středisku Ichthys za to, že nás ochotně přijalo pod svá křídla. Budeme se snažit, abychom důvěru nezklamali a plnohodnotně se zapojili do činnosti střediska, se kterým nás mimo jiné pojí orientace na křesťanské hodnoty. Třetím a vášnivě diskutovaným mezníkem bylo nalezení vhodného názvu našeho oddílu, který sdružuje světlušky a vlčata od 6 do 11 let. Do finále lítých bojů o název postoupily varianty „Polární vlci“ a „Divoké tlapky.“ Takže se nakonec jmenujeme Sagitta:) Název byl zvolen podle latinského pojmenování naší domovské řeky Střely, protože naši členové bydlí v 8 různých sídlech celého regionu Postřelí od Úterý po Dražeň a od Rabštejna po Dolní Bělou. A aby bylo učiněno všem bojovníkům za název oddílu zadost, máme jednu družinu, která se kompromisně jmenuje Polární vlci (s divokýma tlapkama).
A co děláme, když zrovna nesepisujeme články do Farního věstníku? Scházíme se každý čtvrtek v klubovně na manětínské faře, nebo spíše před ní. Nejen tam nás občas doprovází P. Martin Sedloň. Na schůzkách se učíme praktické dovednosti, připravujeme na složení slibu, hrajeme různé hry a plánujeme další společné aktivity. A tak jsme třeba už vyrazili na výpravy do Alžbětina a Boreckého údolí, v tom prvním jsme zkoumali starou hráz zaniklého rybníka a v tom druhém překonávali zcela nové bobří hráze. Pomáhali jsme při čištění řeky Střely ve Žluticích i okolí křížku u Manětína. Už dvakrát jsme na Střele provětrali lodě ze žlutické loděnice. Na Rabštejně jsme prolézali staré půdy místních historických staveb. Již druhé Vánoce do Manětína přivážíme Betlémské světlo, které se na náměstí za hojné účasti slavnostně rozdává společně s vánočním požehnáním. Navštívili jsme také Dobrou Vodu a podpořili putování za živým betlémem organizované místní neziskovkou Český západ. V současnosti se chceme více zapojit do společných aktivit a výprav v rámci celého střediska, začínáme celostřediskovou výpravou na Radyni. A tak by se dalo ve výčtu ještě pokračovat, ale to třeba až zase někdy příště…
Těšíme se na další setkávání nejen na stránkách Farního věstníku!
Ondřej Fábera, publikováno ve zpravodaji Farní věstník, květen 2015
