Ohlédnutí za střediskovým rádcovským kurzem očima účastnice...
V pátek o půl šesté jsme se sešli na základně u sv. Jiří. A protože se někteří z nás mezi sebou moc dobře neznali, hned jsme si zahráli seznamovací hru. Ze začátku to vypadalo nevinně: v kroužku kolovaly slané tyčinky a každý z nás si měl vzít kolik chce. Ti prozíravější si vzali menší množství, ti méně prozíraví (nebo více hladoví) si tyčinek vzali hodně. Vzápětí se ukázalo, jaký je v tom háček: za každou tyčinku, kterou jsme si vzali, jsme museli říct jednu informaci o sobě, a až poté jsme mohli tyčinku sníst. Což o to, Já se svými třemi tyčinkami jsem problém neměla, Ale někteří, kteří si vzali tři čtvrtě balíčku, se pořádně zapotili při vymýšlení dalších a dalších informací o sobě. Nakonec ale všichni úkol zvládli a mohli si zaslouženě vychutnat své trofeje- tyčinky.
Po této hře jsme absolvovali Jakubův program, zaměřený na pravidla a jejich výklad. V rámci něj jsme si venku zahráli noční hry se svíčkami. Poté nás Magda poučila o tom, jak se na schůzkách správně modlit. A nezůstali jsme jen u teorie, den jsme zakončili společnou modlitbou.
Poté, co jsme se ráno probudili do nového dne, jsme měli rozcvičku, během které jsme se dozvěděli, jak rozcvičku vést, A jak ji udělat zábavnou.
Poté jsme vyslechli Pepovo povídání o organizaci výprav a bezpečnosti, po kterém jsme byli rozdělení do čtyř skupin po šesti. A to, co nám bylo předešlý den teoreticky vysvětleno, jsme si měli dnes sami vyzkoušet. Každá skupinka měla vymyslet a připravit hru na 30 minut a tím si vyzkoušet, jak si rozvrhnout čas na přesun nebo vysvětlování pravidel, jak hru podle potřeby upravit, srozumitelně vysvětlit pravidla a zaujmout děti. Poté jsme od vedoucích účastníků dostávali zpětnou vazbu. Navíc si Jakub pokaždé vybral jednoho hrajícího (který o tom samozřejmě nevěděl), a stopoval a zaznamenával, co během hry dělá. Rozlišovaly se tři typy činností: akční (samotná hra), učící (vysvětlování pravidel) a ztrátová (člověk nedával pozor nebo neměl co dělat). Jakub nám na konci sdělil celkový čas jednotlivých činností a my tak mohli nahlédnout na své schopnosti zaujmout a zaměstnat děti.
Díky tomuto programu jsme si mohli zahrát "Živé pexeso", "Lištičky", "Sochy- lepidlo" a hru "Na zrcadlo". Jednotlivé hry byly ještě proloženy Eliščiným programem (o organizaci schůzek a pravidlech během ní) a procházkou, kterou jsme si všichni moc užili.
Radost nám kalila jen jedna nehoda: Kačka Řezníčková nešikovně dopadla a udělala si výron, takže procházku bohužel musela oželet. Přesto se ale statečně účastnila dalšího programu, který si připravil Houbař. Byl zaměřen na stezky a práci s nimi. Následoval zbytek Eliščina programu, který jsme dopoledne nestihli a který byl zaměřen na odměny a tresty. V rámci něj jsme měli ztvárnit některé situace pomocí scének, které byly velice vtipné.
Večer mohl strávit každý po svém: někdo hrál frisbee, někdo Bang a někdo si užíval povídání u ohně, který se po tuhém, asi třičtvrtěhodinovém programu konečně podařilo rozdělat. Den jsme opět zakončili společnou modlitbou.
A v neděli? To už nás čekala jen mše svatá v kostele u sv. Jiří, úklid, a pak cesta domů.
Pokud bych měla mluvit za všechny, myslím, že jsme si kurz moc užili a opět posunuli sami sebe, abychom mohli být těmi nejlepšími vedoucími.
Anička
45. oddíl Poutníci
